Mazurská jezera, příjemná to jachtařská oblast
Druhý plavební den bychom rádi dopluli do Gižycka.
Je to dlouhá cesta a dostaneme se tam nejspíš až v podvečer.
Z Mikolajek vyplujeme na jezero Talty. Toto dlouhé jezero nás vede k severo-severo-západu.
Pak se stáčí k severovýchodu ke krásnému městečku Ryn. Tam ale zavítáme až na zpáteční cestě.
Asi v polovině Talty odbočíme do série kanálů.
Pokud vás to zajímá, jsou to kanál Talcki, jezero Taltowisko, kanál Grunwaldzki, maličké jezero Kotek, kanál Mioduňski,
jezero Szymon a série končí kanálem Szymoňskim, ústícím do jezera Szymonieckého.
Celá série čítá asi 5,5 námořní míle. Nebo spíš jezerní ? Prostě asi 10 km.
V kanálech se samozřejmě pluje na motor, přes malá jezera Taltowisko, Kotek a Szymon nestojí za to zvedat stěžeň a vytahovat plachty.
Ale když vyplujeme s posledního kanálu Szymonského na jezero Szymoniecké, stěžeň vzhůru, plachty napnout a pokračujeme s větrem o závod.
Z jezera Szymonieckého pokračujeme do jezera Jagodneho.
Stěžeň dolů a pod mostem do krátkého jezera Boczného.
A pak finiš přes jezero Niegocin do Gižycka.
Když vyplujeme, je třeba sklopit stěžeň.
V Mikolajkách jsou celkem tři mosty - pěší, silniční a železniční, pod kterými musíme proplout.
Za železničním mostem stěžeň vzhůru a plachtíme.
Ještě na okraji Mikolajek míjíme po pravé straně malou plážičku.
I zde někdy kotvíme. Ale taky se tu občas koupají lidé (v pozadí zmíněný železniční most).
Na břehu můžeme často zahlédnout kotvící lodě.
To je na Mazurách běžné. Nechcete-li kotvit v civilizaci, vyberete si vhodné místo v přírodě.
Většinou se dostanete s lodí až ke břehu. Ale bez smočení nohou se to stejně asi neobejde :-)
Zde bychom mohli zmínit několik rozdílů mezi mazurskými plachetnicemi a námořními.
Je-li běžná délka námořní plachetnice 11 až12 m (36 až 40 stop), pak typická délka mazurské plachetnice je okolo 7 m, nejdelší pak 9 m.
Základní oplachtění je stejné. Hlavní plachta a kosatka (genoa se zde nepoužívá).
I technika plachtění je stejná.
Jak již bylo zmíněno, stěžeň je sklopný. Technika sklápění bude podrobně posána později.
Loď nemá pevný kýl ale spouštěcí ploutev.
Při plachtění je ploutev zcela spuštěna.
Při plavbě na motor lze ploutev částečně zvednout aby loď kladla menší odpor.
Je však dobré ji nechat alespoň napůl spuštěnou kvůli směrové stabilitě lodi.
Se zcela vytaženou ploutví by loď mohla sklouzávat stranou, což zejména při zaplouvání do přístavu je velmi nepříjemné (vlastní zkušenost).
Naopak chceme-li přistát až u břehu a mělkým dnem, ploutev zcela vytáhneme.
Lodi pak stačí cca 30 cm vody a lze ji dostrkat až těsně ke břehu.
Občas se stane, že třeba i uprostřed jezera najedeme na mělčinu.
První zachytí o dno právě ploutev. Je třeba ji zvednou (alespoň napůl, stačí-li to), odplout na větší hloubku a ploutev zase spustit.
Mělčiny bývají na Mazurách označené prostými tyčemi. Při plavbě je dobré věnovat pozornost okolí.
Standardní námořní označení "izolované nebezpečí" se na Mazurách nepoužívá.
Občas, ale ne moc často, se můžeme setkat s tzv. kardinálními znaky.
Totéž, co je zde popsáno ohledně ploutve, se týká i kormidla.
Kormidlo je druhý nejnižší bod lodě a i zde hrozí zachycení o dno.
Kormidlo lze zvednout na úroveň hladiny, ovšem při kormidlování pak klade extrémně velký odpor.
(Jestliže při běžné plavbě cítíme, že při kormidlování musíme překonávat odpor, může to být způsobeno neúplným dotažením kormidla do svislé polohy.)
Kormidlování s kormidlem zvednutým na úroveň hladiny je velmi fyzicky náročné a krajně nepohodlné.
Kormidlo můžeme taky zvednout zcela nad hladinu otočením o 180 st., takže ční téměř svisle nad hladinu.
Loď pak lze ovládat motorem.
Toto děláme chceme-li zaktovit na mělké vodě.
Kormidlo představuje největší problém při zachycení o dno na mělčině.
Ploutev, kromě toho, že drhne o dno, nepředstavuje žádné zvláštní nebezpečí.
Kormidlo je při plavbě zajištěno ve svislé poloze (dolů) lankem.
Při zachycení o dno se úvazek tohoto lanka začne zatahovat a může být velmi těžké až nemožné ho uvolnit.
Ovládání lodi je značně ztíženo a fouká-li silnější vítr, můžeme se dostat do velmi nepříjemné situace.
Proto uslyšíme-li nebo ucítíme-li, že loď drhne ploutví o dno, ze všeho nejdřív je třeba uvolnit úvazek kormidla a alespoň částečně ho přizvednout.
Často se stane, že posádka se horečně snaží zvednout ploutev a nevšimne si problému s kormidlem.
Mazurské plachetnice mají většinou pákové kormidlo, jen výjimečně u větších lodí se můžeme setkat s kormidelním kolem.
Motor obvykle není stabilní diesel (jak je obvyklé u námořních plachetnic) ale přívěsný benzínový.
Při plachtění se motor zvedá, jednak za rukojeť svisle vzhůru, dále se naklopí, aby i celá vrtule byla na hladinou.
Toto není nezbytně nutné, ale loď pak klade menší odpor a snadněji pluje. Oceníme zvláště při slabém větru.
Rovněž při kotvení na hodně plytké vodě (cca 30 cm, jak bylo zmíněno výše) můžeme motor vyzvednout z vody.
Pak ovšem někdo musí skočit do vody a loď dostrkat do kýžené pozice pro kotvení.
To je právě situace jachty na fotografii výše.
Plavba na motor, zejména pak manévrování v přístavu, je poněkud krkolomné.
Chod motoru se ovládá přímo na motoru samém. Motorník je tedy přikrčen u motoru a nevidí dopředu.
Ideální je souhra dvou lidí - kormidelník ovládá loď kormidlem a dává pokyny motorníkovi :
"silně vpřed", "mírně vpřed", "neutrál", "mírně vzad", "silně vzad".
Některé větší lodě mají stabilní zabudovaný motor (spíše výjimečné).
Ovládání je pohodlnější, avšak tato konfigurace neumožňuje vytáhnout motor a doplout i na mělký břeh.
Přívěsný motor je buď dvoutaktní nebo čtyřtaktní.
Do čtyřtaktního motoru se tankuje normální benzín.
Do dvoutaktního motoru se tankuje směs benzínu s olejem, 1:50 nebo 1:75.
U každé pumpy umí směs namíchat, musíte si však o to říci.
Proto při přebírání lodi je nutné zjistit jaký typ motoru máte.
Čtyřtaktní motor bývá označen "4 stroke".
Rovněž v lodní dokumentaci je uveden typ motoru a jaký benzín je záhodno používat.
Konečně je možno přeptat se na typ motoru technika charteru při přebírání lodi.
Mezitím jsme dopluli k prvnímu kanálu.
Zde začíná kanál Talcki (nebo taky Taltenski).
Můžete tu zakotvit.
V sezóně tu bývají stánky s různými mazurskými dobrůtkami. Nebo se můžeme vykoupat.
Ne, ne. Dnes máme dlouhou plavbu. Pokračujeme bez zastávky.
Kanály jsou obvykle přímé a tedy přehledné. Ale občas přijde zatáčka. A za ní se jako na potvoru objeví most.
Takže povel hned zkraje je jasný - stěžeň dolů.
Stěžeň sklápíme ještě na jezeře, kde je větší prostor pro manévrování.
Při plavbě v kanálu bychom se měli vyvarovat rychlých změn směru.
Je třeba myslet na to, že za lodí trčí nějaké 4 m sklopený stěžeň.
Při zahýbání stěžeň "zametá" na opačnou stranu, než kam zatáčíme.
Snadno by se mohlo stát, že koncem stěžně zachytíme za jinou loď nebo za něco na břehu.
Velmi nepříjemné !
Jezero Kotek je opravdu maličké ...
... ale je na něm malý port a příjemná restaurace Zielony Gaj. Je libo kávu ?
Na jezeru Szymon pozorujeme racky. Ale motorníkovi bych radši doporučil sledovat plavební dráhu.
A začnete-li okolo lodi pozorovat vodní rostliny je nejvyšší čas hledat červenou a zelenou bójku.
Lodní šroub se rád zamotá do šlahounů takže ho musíte očistit.
A pokud při tom fouká byť jen mírný vítr, začne vás to snášet do šuvaru (tedy do rákosí, promiňte).
Ale takové příhody jsou kořením plavby :-)
Ale jezero Szymon nabízí ještě jiná lákadla, než racky ;-)
Uprostřed je zakotvený ponton a na něm "smazalnia ryb".
Přistanete, vyvážete loď a objednáte si.
Dobrou chuť.
Smažený candát s hranolky, salát koleslav a pivko ... co si přát více :-)
V ústí kanálu Szymonskieho do jezera Szymoneckieho je vpravo od ústí kotviště a nedaleko bar Szymonka.
Přímo v kotvišti je přístřešek a ohniště. Můžete si večer udělat táborák.
Nebo zajít asi 300 m do nedalekého baru na pivko.
Vedle baru jsou umývárny, takže můžete spáchat hygienu.
Hned po přistání si majitel přijde vybrat úplatu.
Povšimněte si zvednutých kormidel. Názorná dokumentace k výkladu výše.
Labutě jsou zvědavé jestli taky něco nedostanou. :-)
V nedalekém baru Szymonka je velmi příjemné posezení.
A dělají tu nejlepší bigos (polská specialita) jaký jsem kdy jedl.
Je však teprve poledne takže si uděláme oběd a pokračujeme dále.
Menší jezero Szymoneckie přechází v dlouhé jezero Jagodne. (Pozor - jagody nejsou jahody ale borůvky, tedy jezero borůvkové.)
Na konci musíme pod most. Takže stěžeň dolů.
Je nejvyšší čas popsat si tuto důležitou operaci.
Přední stěh s rolfogem a kosatkou není upevněn přímo k lodi ale k vrcholu ramene tvaru A.
Oba dolní konce ramene jsou na čepech upevněny k lodi asi 3/4 m před stěžněm, vrchol ramene je v přídi, zajištěn čepem.
(Stěžeň s ramenem A tvoří pravoúhlý trojúhelník, jehož kratší odvěsnou je rameno A, delší odvěsnou je stěžeň a přeponou je přední stěh.)
Při plavbě je stěžeň vzpřímený a rameno A leží vodorovně na přední palubě.
Ke spuštění stěžně je zapotřebí nejméně dvou členů posádky. Říkejme jim Pepík a Frantík.
Na lodi se ukončí veškeré činnosti, které by mohly narušit hladký průběh sklápění stěžně.
Frantík si připraví lano pro sklápění stěžně, dvakrát jej otočí okolo vinšny.
Pepík jde na příď a po Frantíkově ujištění, že má spouštěcí lano pod kontrolou, uvolní čep ve vrcholu ramene A.
Čep ani zajišťovací kroužek se nesmí ztratit, jinak jsou všichni v pytli !
Vrchol ramene je k přídi vázán kladkostrojem. Konec lana kladkostroje má na starosti Frantík. Ten zůstane v kokpitu.
Zpočátku se stěžeň nehýbe. Jeho tíha působí svisle dolů přímo do čepu v patě stěžně.
Musí pomoci Pepík. Uchopí vrchol ramene A a táhne vzhůru. Frantík uvolňuje lano. Tím se stěžeň začne naklánět dozadu.
Jakmile je stěžeň šikmý, jeho tíha už pomáhá sklápění. Pepík se vrátí do kokpitu. Ale jeho úloha nekončí.
Uvolní ráhno od stěžně a položí jej volně na kajutu vedle stěžně.
Nejdůležitější osobou je teď Frantík. Ten na laně kladkostroje drží celý stěžeň.
Otočí lano jednou nebo dvakrát okolo vinšny a spouští.
Nepotřebuje k tomu moc velkou sílu, pomáhá mu kladkostroj a tření na vinšně.
Ale nesmí lano pustit ! To by stěžeň celou svou vahou spadl na palubu. Následky netřeba popisovat.
Frantík pomalu spouští stěžeň, Pepík přidržuje zadní stěh a ostatní lana u stěžně a hlídá aby se neprověsily do vody.
Stěžeň nakonec ční dobré 4 m za lodí.
Nakonec stěžeň dosedne do vidlice na zádi.
Zadní stěh a ostatní lanoví leží též ve vidlici a na dvou nebo třech místech se přiváží kravatkami ke stěžni.
Rameno A trčí teď kolmo vzhůru, jak je dobře vidět na lodi, vyvázané v ústí kanálu Taltenského.
Od špice ramene k přídi jsou vidět lana kladkostroje.
Poznámka : Loď Insygnia na fotce z nějakého důvodu není na zádi vybavena vidlicí pro stěžeň.
Ta však patří k běžnému vybavení "charterových" lodí.
Když proplujeme pod mostem, můžeme vztyčit stěžeň.
Rozvážeme kravatky a uvolníme lanoví, které bylo přivázáno ke stěžni.
Frantík se chopí lana kladkostroje a táhne aby pákou přes rameno A zvedl stěžeň.
Nahoru to jde dost těžko a tak mu pomůže Pepík. Ručně zvedne stěžeň jak nejvýše dosáhne.
Jiná technika pomoci je tzv. "pumpování".
Jeden člen posádky, třeba Karlík, jde na příď, uchopí jedno lano kladkostroje uprostřed jeho délky a táhne kolmo k lanu.
Když lano takto "zalomí", musí Frantík "dobrat".
Jakmile se stěžeň začne zvedat, jeho tíha působí na stále menším rameni a jde to čím dál tím snáze.
Pepík hlídá lana aby se do sebe nezašmodrchala nebo se někde nezachytila.
Druhá půlka zvedání už jde celkem snadno, Pepík se může opět přemístit na příď aby dílo dokonal.
Cestou se zastaví u stěžně a uchytí ráhno čepem ke stěžni.
Když Frantík kladkostrojem zvedne stěžeň do vzpřímené polohy, Pepík zajistí vrchol ramene A v přídi čepem a čep proti vyvléknutí zajistí kroužkem.
Když Pepík zahlásí bezpečné zajištění čepu a tím celého předního stěhu, Frantík může povolit kladkostroj.
Pak mohou oba požádat botsmana o 20 g whisky.
Poznámka : Sklápění a zejména vztyčení stěžně je zde popsáno s minimální nutnou obsluhou dvou osob.
Vzhledem k fyzické náročnosti je však velmi dobré, když jeden či dva další členové posádky pomáhají.
Rovněž je naprosto nezbytné, aby se motorník cele věnoval řízení lodi.
Při zmatku na palubě a v kokpitu by při jeho nepozornosti snadno mohlo dojít ke kolizi.
Na všech větších mazurských jezerech jsou vytýčené plavební dráhy.
Ty jsou určeny zejména pro velké výletní lodi, menší jachty se jimi nemusí omezovat.
Ale za mostem na jezeru Bocznem se vyplatí držet se plavební dráhy, která se zde stáčí doleva. Vpravo od ní jsou mělčiny.
Náhle uslyšíme jak kýlová ploutev drhne o dno.
Kdo je nejblíže se okamžitě chopí spouštěcího lana ploutve a zvedne ji.
Je to dost dřina, není to pro děvčata. Zvedání ploutve je rovněž dost častá činnost.
Může se stát, že i kormidlo začne drhnout. Ve svislé poloze je zajištěno lankem a to se může přetrhnout.
To se mi jednou stalo na jezeru Dargin.
Musel jsem se přivázat na lano, na zádi sestoupit do vody a lanko znovu provléct vedením, navázat a zajistit.
Když jsem tento docela krkolomný úkon dokončil, byl jsem na sebe docela pyšný :-)
Mělčiny se tu a tam objevují na všech mazurských jezerech, i uprostřed největšího z nich - Śniardwy.
Obvykle jsou značeny na mapách a na samotných jezerech jsou označeny tyčemi. Vyplatí se mít oči na stopkách.
V blízkosti mělčin zvedáme ploutev a někdy dokonce i kormidlo.
(Nejlepší samozřejmě je mělčině se vyhnout.)
Když překonáme krátké jezero Boczne, vplouváme úzkým průlivem na velké jezero Niegocin.
Podél západního břehu Niegocinu se blížíme k našemu dnešnímu cíli - Gižycku.
Port najdeme podle symbolu benzínové společnosti PKN Orlen - orlí hlava na sloupu.
Druhý novější port je poněkud vpravo.
Zakotvíme, zajistíme loď a vyrážíme do města.
Již několik let používáme starší port u benzínové stanice Orlen.
V jeho těsném sousedství je plavební kanál, jímž zítra poplujeme.
Podél kanálu nás krátká procházka zavede k našemu oblíbenému baru Przystan (přístav).
Tedy dnes se již jmenuje pizeria Papryka, ale pro nás to je navždy bar Przystan :-)
Dáme si tu něco dobrého na zoubek. Třeba zapiekanku mazurskou.
Zapiekanka na celých Mazurských jezerech je bageta, rozkrojená napůl, naplněná různými dobrotami a zapečená.
Jen zde ji dělají jinak - v porcelánové misce. Velká dobrota. Doporučuji. Mňam mňam :-)
Hned vedle baru je kanál, kterým zítra poplujeme dále. Vede přes něj otáčivý most. Obsluha jej otevírá ručně pákou.
Most je tak nízko nad vodou že pod ním neproplujeme ani se sklopeným stěžněm. Musíme počkat až jej otevřou.
Využijeme příležitosti a opíšeme si termíny kdy je most zavřený pro suchozemskou dopravu a tedy otevřený pro lodní.
Po večeři ještě posedíme u pivka nebo u vína, podle toho na co je kdo právě naladěný.
Až se vrátíme na loď, bude se nám dobře spinkat :-)
Včera byl 1. plavební den
Zítra bude 3. plavební den