Mazury 2009, katedrální plachtění

Mazury 2009.

Ve dnech 20. až 27. června 2009 proběhla 1. mazurská plavba katedry mechaniky a spřátelených námořníků a námořnic na Mazurských jezerech.
Přípravnou akcí bylo katedrální plachtění Slezská Harta 2009.

Mazurská jezera se nacházejí v severovýchodním cípu Polska. Autem po silnici je to asi 630 km.

Z jihu na sever měří vzdušnou čarou asi 65 km, ze severu na jih je to asi tak stejně :-).

Jeli jsme dvěma auty.
Stříbrný renault - řidič Jirka, posádka Pepík a Pavel, zelená mazda - řidič Zdeněk (na fotce), posádka Ondra a Katka.
První posádka dorazila do přístavu U Faryja v Ruciane-Nida v sobotu 20.6. okolo půl 10, druhá posádka asi o hodinu později.

Nejdříve jsme museli vykrámovat auta a přenést ty naše bebechy do lodi.

Na tohle rozhodně nesmíme zapomenout :-).

Pak ještě pivko v tawerně U Faryja, ...

... pár přístavních fotek, ...

... pár pohledů do kajuty, ...

... a můžeme vyrazit. Před vyplutím ještě posádkové foto. A protože jsme námořníci tak v pruhovaných tričkách :-).

Posádku tvořili (zleva) : Jirka Podešva (kapitán a kormidelník), Pavel Urubčík a Zdeněk Poruba (motorníci), Katka Matějová (námořnice),
Pepík Nedabýlek (proviantní náčelník a šéf stravování) a Ondra František (námořník).

Naše loď se jmenovala Bryza (čerstvý vítr).

Celá plavba začala v přístavu U Faryja v Ruciane-Nida (jižní cíp), přes jezero Guzianka Wielka, śluzu Guzianka (zdymadlo),
jezera Beldany, Mikolajskie, Talty, Jagodne, Niegocin, Kisajno, Dargin, Labap a Dobskie a zpět. Celá trasa (na vodě) čítala cca 157 km.
Z Dobského jezera jsme podnikli dlouhou pěší tůru na Vlčí Doupě - Hitlerův válečný Hlavní stan.

1. plavební den - sobota 20. června 2009.
Dnešní plavba je kratší, cca 15 km - vyplouváme až po poledni.
Přes malé jezero Guzianka Wielka, śluzu Guzianka (zdymadlo) a jezero Beldany na kotviště Kolo promu (U prámu - nedaleko je přívoz).

Přes jezero Guzianka Wielka plujeme na motor. Motorník Pavel se sžije s lodí, posádka si nacvičí sklápění stěžně.
Na Guziance musíme počkat až se śluza otevře. Záď lodi jistí Pavel, příď Pepík.

Odtud jsme připluli. A tady budeme za týden uzavírat.

Zatímco čekáme, navštívila nás kachní rodinka. Asi ze zvědavosti.

No a teď pomalu naplout do zdymadla. Je to v pohodě, lodí tu je dnes málo. (Na zpáteční cestě to bude hustší.)

Při vypouštění komory je třeba dávat pozor na břehy i na sousední lodě.

Vyplouváme.

Hned za śluzou zakotvíme a jdeme se najíst. Různé druhy ryb, pečivo a pivko.

Naše loď osiřela. Ale jen nakrátko.

Zdymadlo se už zase plní loděmi.

Na Guziance chutná :-).

Příjemně nasyceni vyplouváme na jezero Beldany. Co se to tady chystá ? Vypadá to na koupání.

Ondra se ve vodě vyblbnul :-).

Video. Ondra ve vodě.

I Jirka se vykoupal když před tím svěřil kormidlo Pepíkovi.

"Tak Ondro už vylez."

Příjemnou "piánko" plavbou na mírný vítr překonáme jezero Beldany. Doprovázejí nás kachny ...

... a racci.

Tam, kde jezero Beldany přechází vlevo do jezera Mikolajskieho a vpravo průlivem do jezera Śniardwy, leží kotviště a tábořiště Kolo Promu.
Pavel rozdělá oheň a ohřejeme si párky.

Večeře a dobrá nálada :-).

Na žádost posádky pak nad mapou probereme plán další plavby.

Soukromník Pepík si postavil stan. Že by si tam chtěl pozvat dámskou návštěvu ?
Další noci už spal s námi na lodi jako každý člen posádky.

Je příjemný večer, skoro se ani nechce jít spát.

2. plavební den - neděle. Naše dnešní trasa je delší.
Vyplouváme na jezero Mikolajskie, zdržíme se v Mikolajkách. Je to pěkné městečko a stojí za prohlídku.
Z Mikolajek vyplujeme na dlouhé jezero Talty. Asi v polovině Talty odbočíme do série kanálů.
(Pokud vás to zajímá, tedy kanál Talcki, jezero Taltowisko, kanál Grunwaldzki, maličké jezero Kotek, kanál Mioduňski, jezero Szymon a série končí kanálem Szymoňskim, ústícím do jezera Szymonieckého.)
Z jezera Szymonieckého pokračujeme do jezera Jagodneho a po celkem asi 30 km plavby zakotvíme na večer u poloostrova Kula.

V Mikolajkách zakotvíme u dlouhého pobřežního mola. Lodí je tu povícero.

Tohle je naše Bryza. Jirka tam ještě něco kutí, ostatní porůznu "obzajtují".

Nejkrásnější člen posádky Bryzy, v pozadí ti méně krásní.

Zdeňkovi se tu líbí, svítí sluníčko.

"Pepíku, aby se za tebou ty labutě netáhly přes celé město :-)"

Konečně vyrážíme.

Zdejší hrázděná architektura nám připomíná že jsme v Prusku (i když se tu dnes mluví polsky).

Ondra se asi dá na "rasta". Jak se vlastně mluví na Jamajce ? Habla usted Espanol ?

Mikolajki z mostu pro pěší. Tudy za chvíli poplujeme.

Zdeněk přišel s tím že potřebuje nové sluneční brýle.

Léto v Mikolajkách.

Po procházce městem zachutná pivko.

Tak tohle je naše Katka. Máme ji všichni rádi :-).

Jirka se Zdeňkem šli pro benzín do motoru. Zbytek posádky musí počkat. Ale nezdá se že by to někomu vadilo.

"Nezůstaneme nakonec celý týden tady ?" ... Kdepak.

"Tak Ondro, otvírej. Vyrážíme."

Na jezeru Talty jsme pozorovali různé vodní sporty.

Při plavbě přes Talty máme svěží větřík a loď se trochu naklání.
Přes kanály je pohodička. Pepík se přesunul na příď. Na co asi myslí ? Možná na krásné tahiťanky.

Večer jsme zakotvili u mola naproti poloostrova Kula.

Ondra, jak jinak, se jde koupat.

Katka se Zdeňkem si zahráli badminton. Byl to Ondrův dobrý nápad vzít rakety a míčky.

Zátiší s lodičkama.

Po vydařeném mači hup do vody. Zdeněk s Katkou se vzdalují ...

... a zase se vrací.

3. plavební den - pondělí.
Ještě to netušíme ale čeká nás sice krátká (18 km) ale dramatická plavba.
Přes krátké jezero Boczne na velké jezero Niegocin a návštěva Giżycka. Pak ještě asi 2 km k přírodnímu kotvišti.

Ráno poprchávalo, tak jsme nad zakotvenou lodí natáhli plachtu a "vegetili".
Pavel venku v kokpitu, ...

... my ostatní u kávy v kajutě. U irské kávy, jak je zřejmé z fotky :-).

Když déšť pominul, vypluli jsme. Ale je jasné, že kdykoliv může zase začít pršet. Proto je třeba se na to připravit.
Přesto ... kdo se to tam vzadu svléká ? Není to náhodou Ondra ? Jeho láska k vodě nezná mezí :-).

Přestože poměrně silně fouká a my bojujeme s větrem, Ondra jde do vody. Blbne na záchranném kruhu, přivázaném na lodní zádi.

Jednou se nestihne včas zachytit a už se nám vzdaluje. Co naplat. Prudký obrat po větru (tzv. "halza") a pro něj. Hlavně že není nuda :-).

Video. Ondra se koupe za svižného větru.

Z jezera Boczneho jsme skrz průliv propluli na Niegocin. A tam to teprve začalo.

Na rozlehlé vodní hladině vítr zesílil a dělaly se dost velké vlny.
Křižujeme proti větru a pomalu se probojováváme ke Giżycku.
Někteří členové posádky se uchýlili do kajuty, což je chyba.
Kymácení lodi a náklony se daleko lépe snášejí venku v kokpitu než dole.
V jednom výkyvu při křižování jsme se dostali blíže ke břehu než bylo moudré - jasná chyba kormidelníka :-(.
Najednou vidíme že se vlastně nepohybujeme. Je to jasné. Zachytili jsme kýlovou ploutví o písčité dno.
I kormidlo už je zakousnuté do písku.
Než se nám ho podařilo uvolnit, vítr nás dohnal k zalesněnému břehu. Je třeba jednat rychle :
"Nahodit motor !" zní povel.
Jenže, jak už to bývá, věci se pokazí když se vám to nejmíň hodí. Motor nenaskakuje.
To už tlučeme stěžněm ve větvích. Úlomky padají na palubu a kapitán se modlí aby se nic nepolámalo.
Motor konečně naskočí ale větve nás nechcou pustit.
Nic naplat. Musím do vody a loď ze stromoví vytlačit. Odraz od břehu a rychle pryč.
Když jsme konečně na volné hladině mají už všichni plachtění dost.
Nuže dobrá. Plachty dolů a dojedeme na motor. Ještě že jsme nabrali dost benzínu. Do Giżycka je ještě daleko.
I na motor to jde ztěžka, ale adrenalin se pomalu rozpouští a vyplavuje z krevního řečiště.

Video. Plujeme do Giżycka.

Konečně v Giżycku. Dorazili jsme kolem poledního.
Zakotvíme v přístavu a vydáme se do města. Počasí se vyjasnilo, nejen že neprší ale je i docela slunečno.
Posedíme v baru u kanálu. V podvečer jím proplujeme. Ale zatím máme jiný program.

Přes kanál vede otočný most. Je tak nízký, že se pod ním nedá proplout ani se sklopeným stěžněm. Proto se čas od času otáčí.

Jako třeba právě teď. Otáčí jím ručně obsluha - muž ve žluté vestě na druhé straně.

Za chvíli bude volno.

A lodě mohou proplouvat. Některé výletní lodě jsou tak velké, že se sem sotva vejdou.

Odpoledne jsme navštívili zdejší pevnost Boyen z 19. století.

Po návratu malý nákup a zpět na loď. Dnešní plavební plán ještě nebyl naplněn.

Tak co, Pepíku, vyrážíme ?

Proplujeme kanálem a stěžeň vzhůru.

Kormidlo třímá motorník Zdeněk.

No a co byste řekli. Ondra musí do vody. Tentokrát i s Pavlem. Záchranný kruh na lano a vyhodit ze zádi. To je dobrá základna.

Blbnou jako malí kluci.

Ve vodě se jim zjevně líbí.

Ale nakonec musí stejně ven. Nejprve Ondra ...

... pak Pavel.

Zakotvili jsme u břehu nedaleko za Giżyckem.

Video. Kotvíme za Giżyckem. Večerní pohoda na lodi.

Pavel vyhlíží západ slunce.

Byl krásný večer.

Navštívil nás Zykmund z vedlejší lodi Ibiza. Chtěl nám přetáhnout Katku. Ale my jsme ji nedali.

4. plavební den - úterý.
Na úterý jsme naplánovali pěší tůru.
Tedy nejprve jsme plachtili přes jezero Kisajno, okrajem jezera Dargin na jezero Labap a jezero Dobskie.
Zde jsme zakotvili a vydali se navštívit Vlčí doupě, Wolfsschanze, Wilczy Szaniec. Hitlerův válečný Hlavní stan. Zde se odehrál atentát v roce 1944.
Po návratu ještě krátká plavba zpět na jezero Dargin a krátkým průplavem na malé jezero Sztynortskie do přístavu Sztynort.
Celkem jsme naplachtili asi 19 km (nepočítaje v to tůru.)

Plavba přes jezero Kisajno, Dargin, Labap a Dobskie byla velmi příjemná. Foukal svěží vítr a loď ochotně uháněla po vlnách.
Ale vítr byl stálý bez náhlách poryvů, takže i náklon byl trvalý, bez prudkých změn. Všichni jsme si plavbu užívali.

Video. Plachtění na jezeru Kisajno.

Kolem poledního jsme připluli na jezero Dobskie. Původně jsme chtěli plout co nejdál podél jeho severozápadního břehu,
ale hned z kraje jsme viděli dobré kotviště, zatímco dál se zdálo být samé rákosí. Tak jsme se rozhodli zakotvit.
Nepodařilo se nahodit motor tak jsme předvedli ukázkové přistání na kosatku.
Pepík se rozhodl že na tůru nepůjde a tak zůstal na lodi. Po návratu měl pro nás moc dobré překvapení.
Zbývajících 5 členů posádky se vydalo na cestu k Vlčímu doupěti.

Nejprve po cestě podél Dobského jezera, přes dědinku jménem Pilwa, pak po železničních kolejích a konečně po silnici až k cíli.
Celkem jsme to odhadli na nějakých 12 km.

Krátká zastávka na dlouhé cestě.

Polovina cesty vedla po kolejích. Po těch se šlo hodně blbě :-(.

Vlčí doupě byl za války poměrně rozsáhlý komplex extrémně robustních bunkrů.
Ke konci války jej chtěli nejprve Němci, poté Rusové rozbít dynamitem. Zůstala spousta rozvalin. Ale stojí za prohlédnutí.

"No už toho bylo pomalu dost."

V areálu je i malé muzeum se spoustou dobových fotografií a modelem komplexu ve válečné podobě.

Katka mezi betonovými valy ...

... a Katka v zelení.

Návrat byl poněkud pestřejší.
Někdo (tuším že to byl Jirka) dostal ten koňský nápad že zpátky to vezmeme poklusem.
Bylo to míněno žertem, ale Ondra se toho hned chytil a vyrazil. Chvíli jsme ho pozorovali jak se zmenšuje a pak nám definitivně zmizel v dáli.
Jirka s Pavlem taky vyběhli, ale po asi kilometrovém kondičním běhu přešli do chůze a posléze počkali na rozumnější zbytek výpravy.
Zdeněk s Katkou se vydali na pochod a místo bláznivého běhání v obchodě koupili pitnou vodu.
Čtveřice pak asi po 2 ½ hodinách chůze dorazila zpět k lodi.
Ondra nás už čekal a povykládal nám své dobrodružství.
Skutečně celou cestu klusal. V závěru, kde cesta vede oklikou, se rozhodl pro zkratku přes louku.
No a co čert nechtěl, zapadl do bažiny. Nejprve po kotníky, pak po kolena a nakonec po rozkrok.
Boj o život nakonec vyhrál, o čemž svědčí mimo jiné i jeho další angažmá na katedře mechaniky :-).
My jsme dorazili po 7 hodině. Byla osvěžující koupel v jezeře a večeře.
Pepík odpoledne neprolenošil, nýbrž navštívil nedalekou dědinku.
Nejen že si povykládal s místními usedlíky, ale hlavně nakoupil proviant.
Zejména pak žampiony, z nichž nám připravil báječnou krmi.
A protože bylo ještě světlo, rozhodli jsme se opustit jezero Dobskie a přes jezero Labap a krátký průplav ...

... zakotvit na noc v přístavu Sztynort na břehu malého jezera Sztynortskieho.

Podvečerní přístav se moc líbil Katce.

Vydali jsme se na krátkou obchůzku. Sztynort je malá dědinka, obejdete ji za půl hodiny. Je tu velká restaurace. Dost nóbl, nic pro nás, ...

... zchátralý zámeček, ...

... no a to je skoro všechno.
V přístavu nás přivítala příjemná námořnická hospůdka. Poseděli jsme, kdo by to byl řekl, do půlnoci.

Pepík těžce zkousnul pivo v kelímku :-).

Už je pozdě. Tak dobrou noc.

5. plavební den - středa.
Středa byla naopak dnem plavebním. 31 km dlouhá pouť začala ráno vyplutím ze Sztynortu, přes jezero Dargin a Kisajno do Giżycka.
Tentokrát jsme propluli starým kanálem, město jsme v podstatě minuli a vypluli přímo na Niegocin.
Obavy z povichru na velkém jezeře se ukázaly být lichými. Na příjemný "zaďák" (zadní vítr) jsme v pohodě přepluli do jezera Boczneho.
Stěžeň dolů a proplout pod mostem.
A protože bylo teprve odpoledne, pokračovali jsme přes jezero Jagodne a Szymoneckie a zakotvili jsme na Szymonce.

Příjemný večer jsme strávili v baru Szymonka.

Probrali jsme další trasu ...

... a dali jsme si dobré papu.

Na závěr jsme si s Pepíkem zarapovali. Tedy pantomimicky :-).

Když nás kolem půlnoci vyhodili venku lilo. Úprkem přes louku do lodi (asi 300 m) jsme se notně promočili.
Takže druhý den byl ve znamení sušení.

6. plavební den - čtvrtek.
Po dramatickém vyplutí nás čekalo 27 km částečně na motor přes kanály, částečně krásné plachtění přes jezero Talty a jezero Mikolajskie.
Letmo jsme nakoukli na Śniardwy a zakotvili na známém již kotvišti Kolo Promu.

Čtvrteční ráno bylo větrné.
Foukal dosti silný vítr, jak je patrno z vlajky, od jezera ke břehu, což sehrálo klíčovou roli v následujících dramatických událostech.
Další významné role si zahrálo rákosí, viditelné dobře za naší Bryzou na levé fotce, a konečně loď Aleksander na pravé fotce.
Nicméně až do okamžiku vyplutí se vše zdálo být v pohodě.

Nevím ani proč naše fotodokumentaristka Katka uznala za vhodné zachytit následující sekvenci.

Vypluli jsme na motor proti větru. Ten nás ovšem stočil stranou a zatlačil do rákosí.
Zkoušeli jsme vyjet proti větru ven z rákosí přídí, zkoušeli jsme vycouvat, nic se nedařilo. Vítr byl příliš silný a motor příliš slabý.
Ondra a Jirka hupli do vody že loď vytlačí ručně ale nešlo to. Bylo tam příliš hluboko a nemohli se opřít o dno.

Nakonec jsme vymysleli plán. Ondra vezme vázací lano, doplave zpět k molu a pokusí se loď přitáhnout přes rákosí.
Pak bychom zkusili znovu vyplout s lepším nasměrováním.

Video. Loď v rákosí.

Mezitím však vyplul Aleksander a posádce se po několikerém neúspěšném manévrování (sami taky nechtěli skončit v rákosí)
podařilo hodit nám lano a pak nás pomalu vytáhli na volnou hladinu.

Po vřelých slovech díků jsme se odvázali a pokračovali samostatně.
Takže stěžeň dolů a do kanálů. Propluli jsme sérií kanálů a vypluli na jezero Talty.

Svěží "zaďák" nás krásným plachtěním dotlačil až do Mikolajek. Zakotvili jsme před mosty na malé skryté plážičce.

Zatímco Pepík zůstal na lodi, zbytek posádky se vydal do města.
Byla prohlídka obchůdků, bylo pivko a bylo kafíčko a zákusek. A ještě bylo ... leč nepředbíhejme.

Po návratu nás čekal skvělý oběd od Pepíka.
A pak se s tím posádka vytasila. Kapitán Jirka dostal dárek - kapitánskou čepici.

Docela se pýřil. Prostě ješitný chlap :-).

Po obědě jsme odrazili. Stěžeň dolů, proplout pod mosty, stěžeň vztyčit a plachty rozvinout.
Příjemný čerstvý vítr se nás stále držel - plachtařská idylka. Tentokrát to byl "předobočák" ale víc z boku - nemuseli jsme křižovat.
Průlivem jsme se dostali na Śniardwy. Posádka nováčků by měla alespoň zahlédnout největší mazurské jezero.
Za průlivem však vítr zesílil a zvedly se větší vlny. A když jsme museli hrozící kolizi s jinou lodí, která nám znenadání vplula do cesty,
řešit prudkým obratem, posádka se nechala slyšet že by to i stačilo.
Takže asi dvousetmetrový okruh bylo vše, co jsme ze Śniardwy viděli.
No a po půl hodince na "zaďák" jsme pohodlně přistáli v kotvišti Kolo Promu.

K večeru se nám připlula ukázat největší mazurská plachetnice - Chopin.

7. plavební den - pátek.
Hlavním bodem pátečního programu byla návštěva Galindie.
A pak už po Beldany na Guzianku, přes śluzu a poslední noc jsme strávili zakotveni na břehu malého jezera Guzianka Mala.
Celkem jsme naplachtili asi 14 km.

Ráno nás přišla pozdravit osamělá labuť.

Pak přišlo koupání. Nejsem paparazzi ale nenechal jsem si ujít příležitost. Rozhodně je zajímavější fotit hezkou holku než zarostlé chlapy :-).

Voda je přece jen trochu studená, neníliž pravda.

Katka je dobrá plavkyně. Udělala to tam, zpět, tam a zpět.

Odrazili jsme a po hodince plachtění jsme přistáli v Galindii.

Video. Blížíme se ke Galindii. (Úplně na konci záznamu si všimněte náklonu lodě, která nás míjí.)

Molo bylo opuštěné. Co to ? Normálně se tu platí vstupné. Ale ještě nezačala sezóna.

Přivítali nás strážci.

Nejsme náhodou v Hobitíně ?

Všichni chlapi se cítí být králi ...

... ale královna je jen jedna. Škoda že zbroj jejích stráží je jen virtuální.

Je zde spousta dřevořezeb.

Tak kdo si dá pivko a kdo kafe ?

Filozofická diskuze. Téma ? Ani se neptejte.

A zase různé figury. Některé vydařené, jiné méně.

Ta úplně vpravo ale rozhodně není ze dřeva :-).

Projdeme kolem hlídače ...

... a podíváme se do obydlí.

Tak už pojďte dovnitř.

Sedmero krkavců. Ovšem ze dřeva. Jak jinak.

A to už jsme v podzemním doupěti.

Chtěla bys mít doma takovouhle ložnici, Katko ?

Tohle bude asi svatyně.

Je libo kávu ?

Tak a zase zpět do civilizace.

Bylo to hezké. Teď ještě shlédneme instruktážní video o Galindii.

No a je čas na odchod.

Ale co to ?

Naše Bryza je zablokovaná výletní lodí. Budeme muset počkat.

Naštěstí loď za 10 minut odplula. I my odplouváme.

Čeká nás poslední plachtění. Dolů po Beldany na Guzianku. S trochou nostalgie se rozloučíme s napnutou plachtou.
Naposledy přehodíme ráhno, pokusíme se jím shodit Ondru do vody ... neúspěšně. Je šikovný jako opice a nepustí se :-).
A pak už plachtu spustit, kosatku srolovat, stěžeň dolů. Jde to ráz na ráz, posádka už to perfektně umí.
Po čtvrthodince čekání naplouváme do śluzy. Tentokrát je tu docela husto.
Posádka má starost abychom se tam se všemi těmi loděmi vešli, ale kapitán je klidný. Śluza je totiž nafukovací :-).

Je třeba hlídat nejen svou ale i okolní lodi aby se do sebe nezapletla různá ta lanka.

No už to tu bylo i hustší. Ještě by se sem pár lodí vešlo.

Za śluzou naposledy zvedneme stěžeň ale plachta už zůstane v šatičkách. Zamíříme poněkud doleva na Guzianku Malou kde zakotvíme.
Vydáme se pěšky zpět na Guzianku. Tady už se mezitím šikují další lodě.

My si dáme ryby, housky a pivo.
Pepík s Pavlem se pak vrátí na loď, Jirka, Zdeněk, Ondra a Katka se projdou až do Ruciane-Nida na prima kafe.

A po návratu ještě koupel. Někteří to berou jako sportovní výkon a plavou na druhý břeh. Jiní relaxují.

Tento způsob léta zdá se mi velmi šťastný, pane Důro Antoníne.

To asi nepůjde. Raději pěkně na břeh a přes molo.

Plavec je sám se sebou spokojený :-).

I kapitán se koupal. Po kotníky.

8. plavební den - sobota.
To už je epilog. 3 km do přístavu U Faryja plujeme na motor.

Pepík a Zdeněk si zkusili kapitánskou čepici. Kdo ví, možná příště už budou mít vlastní.

Teď to všechno vybalit a nastěhovat do aut. A umýt loď. Toho se iniciativně chopila Katka, přikulují Zdeněk a Jirka.

Dobrá lodička.

Katka to bere s elánem.

"Tak už pojď, Katko. Balíme." Vracíme loď.

Poslední mazurská káva, samozřejmě v šálcích značky Boleslawiec.

Poslední pohledy na přístav.

No a nasednout do aut, vyrážíme domů. Čeká nás 10 hodin cesty. Návrat v sobotu 27.6. 2009 okolo 9 hodiny večerní.

...................................................................................................................................................................................................
Copyright.
Fotografie poskytnuli :
Katka Matějová (soubory DSC***.jpg),
Pavel Urubčík (soubory IMG***.jpg),
Jiří Podešva (soubory P***.jpg).

Video soubory MVI***.avi poskytnul Pavel Urubčík.

Doprovodný text sestavil Jiří Podešva.
..............................................................................................................................................................................